Jak závislost na grantech deformuje výuku i výzkum na vysokých školách
Jakub Soukup popisuje, jak se grantový systém promítá do kvality výuky a jak vysoké školy ztrácejí svůj primární účel.
Vysoká škola má dvě poslání: vyučovat a bádat. Když ale financování závisí převážně na grantech, obě poslání se dostávají do konfliktu - a vítězí to, co přináší peníze.
Grant jako hlavní zdroj příjmů
Na českých vysokých školách tvoří grantové příjmy významnou část rozpočtu fakult přírodních věd. Na některých pracovištích pokrývají granty až 40 % mzdových nákladů. To znamená, že bez grantů by tato pracoviště jednoduše nemohla fungovat.
Výsledek: výzkumníci jsou nuceni neustále žádat o peníze, i kdyby raději učili nebo bádali. A studenti - zejména doktorandi - se stávají levnou pracovní silou v grantových projektech místo aby se věnovali vlastnímu výzkumu.
Výuka na druhé koleji
Když má vysokoškolský učitel 80 % úvazku na výzkum a 20 % na výuku, není překvapením, že výuka dostává zbytkovou péči. Grantový systém ekonomicky zvýhodňuje výzkum nad výukou - a vysoké školy se tomuto signálu přizpůsobují.
Výsledkem jsou přeplněné posluchárny, zastaralé osnovy a učitelé, kteří nemají čas na mentoring. Kvalita výuky klesá, ale v grantových zprávách to nikdo nezměří.
Co by mohlo pomoct
Oddělení financování výuky od výzkumu by umožnilo vysokým školám plnit své poslání bez ohledu na grantový cyklus. Blokové financování základního výzkumu by dalo vědcům prostor dělat to, co dělat mají - přemýšlet, zkoumat a učit - bez nutnosti neustále psát přihlášky.