Alternativní modely financování vědy: jak by mohlo vypadat post-grantové paradigma
Jakub Soukup představuje modely financování vědy, které nepotřebují granty a přesto zajišťují kvalitu výzkumu.
Grantový systém není jediný způsob, jak financovat vědu. Je to jen jeden z modelů - a možná ten nejméně efektivní.
Blokové financování: základní model
Blokové financování funguje jednoduše: výzkumná instituce dostane pravidelně peníze na svůj provoz a výzkum, bez vazby na konkrétní projekty. Výzkumníci mají autonomii rozhodovat, co zkoumat.
Tento model praktikují finská Akademie věd, nizozemská organizace NWO (částečně) a řada univerzit v Dánsku. Výsledky naznačují, že kvalita výzkumu je srovnatelná nebo lepší než v grantově závislých systémech.
Kombinovaný model
Realistickější je kombinace: blokové financování pro základní výzkum, menší granty pro aplikovaný výzkum a speciální fondy pro příležitostné projekty. Takový model umožňuje flexibilitu bez toho, aby celý systém závisel na neustálém psaní přihlášek.
Co brání implementaci
Hlavní překážkou je inercie. Grantový systém má své byrokracie, hodnotící komise a zavedené postupy. Změna znamená přijmout riziko - a politici i úředníci raději sahají po osvědčených mechanismech, i když nefungují ideálně.
Cesta vpřed
Začít se dá experimenty: pilotní programy na vybraných pracovištích, dlouhodobé hodnocení výsledků místo krátkodobých metrik a postupné zvyšování podílu blokového financování. Věda nepotřebuje revoluci. Potřebí evoluci - a ochotu přiznat, že aktuální systém má své limity.