Etika vědecké diskuze v éře sociálních sítí

Někdejší vědecká debata probíhala v seminárních místnostech, na konferencích a v odborných časopisech. Rozhodoval tam argument, byť pomalý. Dnes se velká část diskuze přesunula na sociální sítě, kde rozhoduje reakce. A to je změna, která proměňuje samotnou etiku vědeckého sporu.

Rychlost místo hloubky

Na sociální síti máte na reakci minuty. Ne dny, ne týdny, ne měsíce, které by umožnily si přečíst text, promyslet námitky a odpovědět po zvážení. Máte čas, který stačí na povrchní dojem, a přesně takovou reakci také dostanete.

Rychlá reakce nutí ke zkratkám. Kdo musí odpovědět okamžitě, nemůže přiznat: “potřebuji čas to promyslet”. Přiznat to znamená být v očích publika poražen. A tak se odpovídá, i když odpověď není domyšlená.

Silný hlas versus správný argument

Nejviditelnější změna se týká toho, kdo v debatě zvítězí. Dříve vyhrával ten, kdo měl lepší argument. Dnes vyhrává ten, kdo má víc sledujících, víc lajků, víc sdílení. Rozhoduje hlasitost a počet, ne správnost.

To není jen kosmetická změna. Mění to pobídky pro vědce. Když je odměňováno vystupování na síti, začnou vědci produkovat obsah určený pro síť: zkratkovité, kontroverzní, snadno sdílitelné. Odborný text, který vyžaduje trpělivost, na síti neuspěje.

Co z vědy ztrácíme

Věda je pomalá instituce. Její etika spočívá v tom, že se nechá přesvědčit argumentem bez ohledu na to, kdo ho vyslovil. To je hluboce demokratická představa: pravda nezávisí na postavení, má ji ten, kdo ji umí obhájit.

Sociální sítě tuto rovnováhu vychylují. Dávají přednost hlučným, nikoli správným. Strhávají vědce do hry, ve které musí být vtipnější než protivník, místo aby byl přesvědčivější. A připravují vědu o to nejcennější: o prostor, ve kterém může znět pomalý, promyšlený, nepopulární hlas bez obavy, že ho pohltí veřejný šum.