Zrušte tenure, nebo ho dejte všem
Petra Vlková tvrdí, že dnešní systém jistoty pracovního místa na univerzitách nechrání akademickou svobodu, ale jen ty, kdo už ji nepotřebují.
Tenure - trvalá jistota pracovního místa pro profesory - byl vymyšlen z dobrého důvodu: chránit akademiky před politickým nebo institucionálním tlakem, aby mohli bez obav zkoumat a publikovat nepohodlná témata. Otázkou je, jestli dnes tuto funkci ještě plní.
Ochrana pro ty, kdo ji nepotřebují
Tenure dostávají zpravidla lidé v pozdější fázi kariéry, kteří už prošli desetiletím opatrného přizpůsobování se systému - jinak by se do pozice s tenure vůbec nedostali. Ironií je, že akademická svoboda je nejvíc potřeba na začátku kariéry, kdy mladí vědci teprve formulují nekonvenční otázky. Tenure jim ale nechrání - přijde na ně řada mnohem později, pokud vůbec.
Dvojí systém
Vzniká tak fakticky dvojí akademie: úzká skupina s doživotní jistotou a nadstandardní ochranou svobody projevu, a mnohem širší skupina odborných asistentů, postdoků a externistů, kteří žijí ze smluv na dobu určitou a nemohou si dovolit riskovat nepohodlný výzkum ani nepohodlný názor.
Dvě řešení, jedna otázka
Buď tenure zrušíme a nahradíme ho jiným, transparentnějším mechanismem ochrany akademické svobody dostupným pro všechny stupně kariéry. Nebo přiznáme, že chceme-li skutečně chránit svobodu bádání, musí se tato ochrana týkat i těch, kdo teprve svou kariéru budují - ne jen těch, kdo už ji z velké části mají za sebou.
