Genderově citlivý jazyk není cenzura, ale kultura

Často slýchám námitku, že genderově citlivý jazyk je cenzura, že nám diktuje, co smíme a nesmíme říkat. Chápu, odkud se ta obava bere. Ale podle mě je to přesně naopak. Genderově citlivý jazyk nás neučí, čemu se vyhnout. Učí nás vidět a pojmenovat věci, které jsme dosud přehlíželi.

Proč na jazyce záleží

Jazyk není neutrální nástroj. Je to mapa, podle které se orientujeme ve světě. Když v ženském rodě mluvíme o profesi pouze tehdy, když je to výjimka, a obecně používáme mužský rod jako univerzální, říkáme tím něco o tom, koho ve veřejném prostoru vidíme a koho ne.

Nejde o žádnou politickou korektnost. Jde o přesnost. Pokud chci mluvit o tom, co se skutečně děje na fakultě, potřebuji jazyk, který dokáže popsat, kdo tam je a co dělá. A ten jazyk existuje - prostě ho začneme používat.

Co genderově citlivý jazyk dokáže

Když řeknou „studentky a studenti”, nejde o zbytečnou zdvořilost. Jde o to, aby se v oslovení rozeznalo, že se na téhle škole objevují i ženy. Když studenti požádají o jiné oslovení, nejde o rozmar. Jde o to, aby v textu byla vidět i jejich identita.

A právě tohle rozšiřuje naše možnosti. Můžeme mluvit o věcech, které nás dříve nenapadly. Nemusíme se vyhýbat mluvit o ženách, o lidech, kteří nesedí do škatulky. Jazyk přestává být bariéra a stává se nástrojem, který nám pomáhá rozumět si navzájem.

Nebojme se

Cenzura je něco, co omezuje. Genderově citlivý jazyk je něco, co otevírá. A když si to uvědomíme, přestaneme se ho bát. Protože koneckonců, co je víc proti cenzuře než jazyk, který umožňuje mluvit o všech lidech tak, jak skutečně jsou.